VRH A

18.9.2017 se narodilo 9 prcků, 6 pejsků a 3 fenky

1.1.2018 i poslední pejsek našel svou novou rodinu

Dovolte abychom se konečně představili. Neměli jsme na to doposud pořádně času.... :)

Narodili jsme se mamince Messi a tatínkovi Alfovi. Každý z nás vážil kolem 400- 500g a všichni se divili, jak jsme se jí do toho bříška vlezli. Jsme jak se říká čistokrevní. Budeme mít průkaz původu, který je něco jako náš rodokmen. Dává nám to prý jistotu, že budeme zdraví a krásní.

Když jsme vykoukli na svět, tak maminka z toho byla pořádně vykulená. Ale za chvilku už se na nás smála, začala nás olizovat a dovolila nám napít se mlíčka. A od té chvíle jsme se k ní tulili, ona nás čistila, masírovala nám bříška, zahřívala nás a hlídala, aby nám nikdo neublížil. A my jsme hodně spinkali, jedli a pořád tak dokola. Hodně práce nám dalo najít si svoje vemínko. Nic jsme neviděli, ještě jsme nechodili, jen jsme se plazili.

Naše lidská rodinka se také starala. Bydleli jsme v obýváku a oni vyměňovali plínky, venčili mámu a vařili jí samé dobroty. Postupně ale mámino mlíčko nestačilo a tak jsme se začali učit pít z lahvičky dudlíkem. To byla fuška, než jsme se to někteří naučili! Páníčkové měli strach, abychom jim neumřeli hlady, ale my jsme šikovní a zvládli jsme to. Tedy až na Alana a Elinu. Ti chtěli jen mámino mlíčko a tak rostli jen pomalounku. Ale my a ostatní jsme rostli jako z vody. Postupně už nám ani mléko z lahvičky nestačilo a tak jsme dostali kašičky. Ty nám mooc chutnaly. Hned jsme je uměli lízat - až na to, že jsme byli celí upatlaní. (I naše Elina s Allanem přestali zlobit, na kašičkách si pochutnávali a rychle nás dorostli!)

Dokonce teď, když už máme ty zubiska, koušeme granulky, pěkně je zapijeme vodou a jsme s tím raz dva hotovi. Už máme za sebou 7 týdnů života a začínáme osmý. Jsme už tak velcí, že nám jeden pelíšek nestačí. Panička nás nosila ven na trávu a už nás ani unést všechny nemohla a tak jsme se stěhovali do přízemí.

Tam je to parádní. Můžeme si vybrat, kde budeme spát, máme tam 3 pelíšky a spoustu místa na běhání a hraní si. Páníčci jen otevřou dveře a my můžeme sami vyběhnout na zahradu. Je tam hodně věcí na zkoumání, hodně místa na běhání a spoustu se tam toho děje. Sice je někdy zima, ale nám to nevadí, vždyť máme pelíšky jen kousek. Moc nás baví si hrát, škádlíme se a už se i umíme pěkně porvat. Ale pak se zase skamarádíme a v pelíšku si olizujeme bříška a pěkně se pomazlíme.

Milujeme návštěvy. Jak se u dveří někdo objeví, hned ho běžíme přivítat a vrtíme ocásky jako diví. To aby věděli, že máme radost. Moc nás taky baví se mazlit s páníčkama. To jim skočíme do náruče, olizujeme je a samou láskou bychom je snědli. Oni to mají taky rádi, hladí nás a povídají nám. Jak začnou, vždycky zbystříme a čekáme, co nového se dozvíme. To se nám pak dobře spinká!

Panička říká, že je brzy sníme a že už je čas, aby si nás noví kamarádi odvezli do nových domovů. Že jsme se narodili, abychom dělali radost i jiným lidem. To si sice neumíme představit, ale může to být zábava. Ještě nás čeká očkování a čipování a pak prý už budeme velcí a připraveni jít do světa. Páníčkové asi budou smutní, ale my jsme prý šikulánci a prý to zvládneme. Tak se těšíme na nová dobrodružství a co nového se naučíme. Jací ti noví kamarádi asi budou?