Standard plemene

Appenzellský salašnický pes (Appenzeller Sennenhund)
Standard FCI č. 46 ze dne 5.5. 2003

Země původu: Švýcarsko

Použití: Honácký, ovčácký, strážní pes a pes ke hlídání domů a statků. Dnes také všestranný pracovní a rodinný pes.

Klasifikace FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky z výkonu.

Celkový vzhled: Tříbarevný, středně velký pes, téměř kvadratické tělesné stavby, v celém rozsahu harmonických proporcí, svalnatý, velmi pohyblivý a hbitý, s chytrým výrazem obličeje.

Důležité proporce:

  • Kohoutková výška k délce trupu = 9 : 10, trup spíše podsaditý než příliš dlouhý.
  • Délka tlamy k mozkovně = 4 : 5.

Charakteristika: Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný. Mírně nedůvěřivý vůči cizím; neúplatný hlídač; veselý a učenlivý.

Hlava: Velikostí v harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá.

Lebka: Poměrně plochá, nejširší mezi ušima, k tlamě se stejnoměrně zužuje. Týlní hrbol je jen velmi málo vyjádřený. Čelní rýha středně vyvinutá.
Stop: Málo vyjádřen.
Nosní houba: U černého psa: černá; u havanově hnědého psa: hnědá (pokud možno tmavá).
Tlama: Středně silná, stejnoměrně se zužující, ale ne špičatá, se silnou dolní čelistí. Hřbet nosu rovný.
Pysky: Suché a přiléhající, u černého psa černé, u havanově hnědých psů (pokud možno) tmavě pigmentovaná. Koutky pysků nejsou vidět.
Chrup: Silný, úplný a pravidelný nůžkový skus; klešťový skus se toleruje. Jeden (1) chybějící nebo jeden zdvojený PM1 (1. třeňový zub) a chybění M3 (3. stoliček) se toleruje.
Líce: Velmi málo vyjádřené.
Oči: Poměrně malé, mandlového tvaru, nevystupující, poněkud šikmo vůči nosu posazené. Živý výraz. Barva očí u černého psa tmavě hnědá nebo hnědá; u havanově hnědého psa světle hnědá, ale co nejtmavší.
Oční víčka: Dobře přiléhající, u černého psa černá, u havanově hnědého psa (pokud možno tmavě) pigmentovaná.
Uši: Poměrně vysoko a široce nasazené, visící; v klidu ploše přiléhající k lícím; trojúhelníkového tvaru, na špičce lehce zaoblené. Při vzbuzené pozornosti psa v nasazení ucha pozvednuté a otočené dopředu, takže při pohledu zepředu a shora tvoří hlava s ušima nápadný trojúhelník.

Krk: Spíše krátký, silný, suchý.

Trup: Silný, kompaktní.

Hřbet: Středně dlouhý, pevný a rovný
Bedra: Krátká a dobře osvalená.
Záď: Poměrně krátká, v pokračování hřbetní linie ploše probíhající.
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s výrazným předhrudím. Prsní most dosahující dostatečně daleko dozadu. Hrudní koš kulovitě-oválného průřezu.
Břicho: Jen málo vtažené.

Ocas: Vysoko nasazený, silný, střední délky, hustě osrstěný, chlupy na spodní straně poněkud delší; V pohybu stočený těsně nad zádí, nesený ke straně nebo uprostřed. V postoji se toleruje visící ocas různého tvaru nesení.

Hrudní končetiny: Silná, suchá stavba kostí. Dobře osvalené, při pohledu zepředu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.

Plece: Lopatka dlouhá a šikmo uložená.
Nadloktí: Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel mezi lopatkou a nadloktím není příliš tupý.
Loket: Dobře přiléhající.
Předloktí: Rovné, suché.
Přední nadprstí: Při pohledu zepředu tvoří prodloužení předloktí rovnoběžných linií; při pohledu ze strany velmi lehce skloněné.
Tlapy: Krátké, se silnými, těsně přiléhajícími prsty a silnými polštářky.

Pánevní končetiny: Silná, suchá stavba kostí. Dobře osvalené, při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Zaúhlení typické pro toto plemeno působí dojmem poměrné "strmosti" pánevních končetin.

Stehna: Poměrně dlouhá, s pánevní kostí (kyčelní kloub) tvoří poměrně malý úhel.
Kolenní klouby: Poměrně otevřené.
Lýtka: Zhruba stejně dlouhá nebo jen o málo kratší než stehna. Suchá a dobře osvalená.
Hlezno: Poměrně vysoko postavené.
Zadní nadprstí (nárt): Svislá a paralelně postavená, poněkud delší než přední nadprstí; nejsou vytočená ven, ani vbočená dovnitř. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování paspárků zákonem zakázáno).
Tlapy: Krátké, se silnými, těsně přiléhajícími prsty a silnými polštářky.

Chody: Silný posun zezadu, prostorný pohyb vpředu. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

Osrstění: Patrová srst, pevná a přiléhající. Krycí srst hustá a lesklá. Podsada hustá, černá, hnědá nebo šedá; prosvítání podsady je nežádoucí. Lehce zvlněná srst jen na kohoutku a hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.

Zbarvení: Základní barva je černá nebo havanově hnědá s pokud možno symetrickými hnědočervenými a bílými odznaky. Malé hnědočervené odznaky (skvrny) nad očima. Hnědočervené odznaky na lících, na hrudi (vlevo a vpravo v oblasti ramenního kloubu) a na končetinách, přičemž hnědočervená je vždy mezi černou respektive havanově hnědou a bílou.

Bílé odznaky:

  • Dobře viditelná bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu.
  • Bílá od brady přes hrdlo bez přerušení až na hruď.
  • Bílá na všech čtyřech tlapách.
  • Bílá na špičce ocasu.
  • Bílá skvrna na šíji nebo polovina límce se tolerují.
  • Průběžný tenký bílý límec se sice toleruje, ale není žádoucí.

Velikost: Kohoutková výška u psů činí 52 - 56 cm, u fen 50 - 54 cm. Tolerance 2 cm v obou směrech.

Vylučující vady:

  • Bojácnost, agresivita.
  • Podkus, předkus, zkřížený skus.
  • Entropium, ektropium.
  • Modré oko, skleněné oko.
  • Srpovitý ocas (špička ocasu se již nedotýká kořene ocasu), jednoznačně zavěšený ocas, zalomený ocas.
  • Jiný druh srsti než patrová srst.
  • Chybějící trojbarevné zbarvení.
  • Základní barva jiná než černá nebo havanově hnědá.